Ironman na Havaji je pro triatlonisty nejvíc. Cyklisté mají Tour, tenisté Wimbledon a a pro triatlonisty je to Havaj, kde se tento sport před 39 lety narodil.
Na letošní závod jsme se kvalifikoval po závodě Ironman Mallorca v září 2016, který jsem dostal ke svým 40. tým narozeninám od manželky a hned na první pokus jsem se kvalifikoval. Každý rok závodí v sériích Ironman 85.000 závodníků a na vytouženou Havaj se podívá jen cca 2300 z nich.
Na samotnou přípravu jsem měl tak víc než rok. Ono skloubit trénink těchto vytrvalostních disciplín mezi práci a rodinu bývá někdy těžké. Na přípravu je potřeba mezi 10-30 ti hodinami tréninku týdně, kdy největší žrout času je v tomto případě kolo a delší cyklistické tréninky.
Na Havaji jsem startoval již 3x.
1999 – můj první start a vítězství v kategorii do 24 let s časem 9:09,59 na vypůjčeném kole Cervelo přímo od zakladatele Philla Whita.
2002 – start v kategorii PRO- 22. místo ! a čas 9:00
2003 – start v kategorii PRO – na běhu žaludeční problémy, takže cíl byl jen dokončit, což se povedlo kolem 400. místa a času kolem 10 hodin ( Havaj se nevzdává )
Letos jsem se snažil alespoň trochu oprášit z toho, co jsem tu byl schopný zajet a cíl byl dojet kolem 9,5 hodiny. Tréninky probíhaly celkem bez problémů, jen jsem zjistil, že s věkem už nemám takovou rychlost jako před 14 lety. Také regenerace byla o něco horší, než za mlada. Tady mě hodně pomohly regenerační nápoje Restart od Penco, díky kterým jsem po 3 hodinovém běhu byl schopný další den jít trénovat.
Co se ale od dob mého závodění zlepšilo byla technická stránka. V roce 1999 jsem jel na půjčeném kole CERVELO a koly 26 palců, v roce 2002 už na kole FELT a letos jsem techniku posunul asi nejdále a sedlal jsem TREK speed concept. ( viz foto )
Do Kailua- Kony jsem letos dorazil přímo z ČR ( vždy jsem před Havají trávil 4-6 týdnův San Diegu, kde se připravovala většina nejlepších ironmanů ) 10 dní před startem.
Vzhledem k časovému posunu oproti ČR 12 hodin a tropickému klimatu je tato aklimatizace nutná.
Počasí je zde náročné. Teplota se pohybuje mezi 30-38 stupňů a panuje tady velmi vysoká vlhkost.
Kromě těchto již skoro vražedných parametrů na kole ještě fouká vítr Mumuku, který cyklisty velmi často sráží z kola. ( letos jsem viděl 2, kteří se díky větru ocitly na zemi ) a výsledný čas závodu velmi závisí jak moc a z jaké strany fouká.
Do samotného závodu jsem šel s plánem jet do 9:30 ( viz foto ). Takové plánování ( pokud nezávodíte jako profesionál a nejdete co to dá ) je vzhledem k délce závodu a klimatu potřeba.
Ideální je se držet na úrovni aerobního prahu, což v mém případě po letech tréninku je 129 tepů / 250W na kole a 138 tepů na běhu.
Plavání je jednoduché. Po startu rovně cca 1,8 km, otáčka kolem dvou lodí a zase zpět. Co je ale horší je hromadný start, kdy zhruba 2200 triatletů bojuje o dobrou pozici, což není vzhledem k délce závodu moc příjemné.
Od počátku závodu jsem úplně vlevo a jsem tak schopný v případě větší mely a bojů mít prostor úniku. To ale naštěstí není potřeba a kromě občasného bouchnutí při hledání za koho se zapojit a plavat za ním plavu celkem na pohodu. ( steně jako na kole, tak i při plavání pomáhá plavat někomu v nohou ( v háku ) není to sice tak znát jako na kole, ale úspora energie může být tak 20%.
Na cestě zpět, cca po 35 minutách začínám dostávat křeče do chodidel a lýtek. I když jsem před závodem použil AC sallt ( Penco ) a doporučenou denní dávku překročil asi o 400%, tak na zdejší klima je potřeba asi počet solných tablet ještě zvýšit. Plavání dokončuji těsně kolem 58 minut, což je o něco pomalejší než plán, ale jsem spokojený.
V depu svlékám rychlé plavky a při běhu se snažím obléci do aerodresu, který si beru abych se v lávových polích nespálil. Po 3,5 min naskakuji na kolo a začínám nejdelší část závodu.
Po krátké smyčce ve městě, kdy diváci mají možnost vidět všechny závodníky než se vydají mezi lávu řeším spadlý a zaseknutý řetěz na převodníku. Naštěstí těch 30 vteřin co mě ta zastávka stojí není mnoho a pak pokračuji dál.
Cyklistika profilem připomíná cestu Český Brod -Kolín. Takové dlouhé hupy, ale tady je to navíc doplněné větrem a vysokou teplotou
Plán na kolo jsem si nastavil na čas kolem 5 ti hodin, tedy průměr 35,5km/h. na otáčce v Hawi mám průměr kolem 37 km/h, ale při cestě zpět očekávám protivítr, tak se na pomalejší cestu zpět začínám připravovat hlavně psychicky.
Na 130 km mě začínají brát křeče do stehen. Ačkoliv jsem pravidelně jedl anticramps tablety, tak opět se ukazuje jak je místní klima spojené s tělesnou aktivitou zrádné. Zpomaluji a v ten moment mě předjíždí mnoho závodníků, kteří s větrem v zádech a mají naloženo 55x11 a jedou 65km/h.
Ještěže je to z kopce a mým nešlapáním zase tolik neztrácím.
Zhruba po 10 ti minutách nohy zase naskakují do provozu a začínám se rozjíždět. Mezitím se mění vítr a z rychlé jízdy s větrem v zádech fouká boční vítr a nutí nás, abychom držely řídítka velmi pevně.
V poslední fázi se anabáze s křečemi opakuje, ale nyní jedem proti větru, tak moje tempo opadá. Po delší době nohy naskakují a kolo dojíždím za 5:01 celkem spokojený ,podle plánu a bez defektů a dalších možných problémů.
V depu měním kolo za běžecké boty a hned po prvních metrech cítím, že mě moc energie nezbylo.
První část běhu se běží podél moře po Ali Drive a teplota se zde pohybuje 35-38 st. Je to peklo.
Plán říkal běžet po 4:20/km kam to půjde a pak s přibývajícími kilometry zpomalovat. Nyní jsem ale začal po 4:40/ km při pomyšlení na tu bolest co mě čeká mě nebylo do smíchu.
Občerstvovačky jsou zhruba na každé míli a zde není ostuda, když se u každé staví , ale já jsem bohužel začal chodit i mezi nimi.
Největší problém je zchladit tělo. Při 38 st a únavě po plavání a cyklistice, kdy toho tělo má už celkem dost to bývá těžké a to nejtěžší část běhu teprve čeká.
Při pohledu na svého Garmina vidím, že ambice zajet 9:30 a lépe neklapne, tak se alespoň snažím chladit se a dokončit závod. Led si dávám všude, kam to jde. Pod čepici , pod dres, na ramena ana chvíli to pomáhá.
Do cíle dobíhám za 9:41 ( tedy o 11 minut nad plán ), ale jsem spokojený že jsem dokončil. Samotný běh s chodeckými vložkami dávám za 3:35 což vzhledem k podmínkám není zase tak hrozné, ale cíl byl mnohem vyšší.
Umisťuji se celkově 216. z 2233 závodníků, což je fajn. Své historické časy a maxima zůstanou asi navždy nedotčena, ale s tím už jsem se smířil.
Jak jsem již v úvodu zmínil, je Havaj pro nás nejvíc. Je to Mekka triatlonu a jsou zde jen ti vvolení .
Proto je velkou výzvou se sem vracet a bojovat s vlastním tělem a přírodními podmínkami 14 let mě to chybělo a jsem moc rád, že mě rodina, zdraví i práce dovolily sem jet a užít si to.
Ironman je životní styl a Havaj je třešnička na pomyslném dortu. Určitě zde nejsem naposledy a už nyní můžu slíbit, že se vrátím dříve, než za 14 let. ROAD TO KONA 2019!
Rád bych ještě zmínil ty, bez kterých by moje ,, Road to Kona ,, nebyla možná a cestě na Havaj mě podpořili:
Harfasport team
Brokis
Eleven
Penco
Next Life
Trek
I.CA
A moje úžasná rodina ????
